rtuť

Prohlášení o nebezpečnosti (CLP)

H331, H373, H400, H410

Kód

Prohlášení

H331

Toxic if inhaled

Oddíl 2 identifikace nebezpečnosti

2.1. Klasifikace látky nebo směsi

2.1.1 Klasifikace látky nebo směsi T+; R23, R33 N; R50/53 2.1.3 Nejzávažnější nepříznivé účinky na zdraví člověka při používání látky / směsi Při masivní expozici parami rtuti – inhalaci - dochází k akutní otravě, při dlouhodobé expozici k chronické otravě rtutí. V obou případech se jedná o vážné dopady na zdraví člověka. Při inhalaci – hlavní expoziční způsob, k inhalaci dochází při pobytu v prostředí, do něhož se uvolňují páry rtuti při používání, případně i při odpařování rtuti z obtížně odstranitelných zbytků na podlahách apod. Při požití – látka je toxická a vstřebává se i ze stěn zažívacího traktu. Při kontaktu s pokožkou – látka může pronikat do organismu i neporaněnou pokožkou, příznaky viz výše. Nejzávažnější nepříznivé účinky na životní prostředí při používání látky / směsi: Možnost ekotoxicity, akumulace v půdě, možnost ohrožení vod a ekosystému Další údaje: Rtuť na suchém vzduchu za normálních podmínek neoxiduje, na vlhkém vzduchu se pokrývá vrstvičkou oxidu; za pokojové teploty živě reaguje s chlórem, další údaje o rozpustnosti viz výše. Rtuť tvoří dvě řady sloučenin: sloučeniny rtuťnaté (mercuric compounds) a rtuťné (mercurous compounds). Většina rtuťnatých solí (např. dusičnan, chloristan) je dobře rozpustná, jsou dobře disociovány a jejich vodné roztoky vykazují vlivem hydrolýzy kyselé pH. Existují také dobře rozpustné, avšak málo disociované rtuťnaté soli (např. kyanid, chlorid, bromid). Rtuťnaté ionty mají silný sklon k tvorbě komplexů. Existuje celá řada rtuťnatanů, z nichž jsou nejznámější patrně thiortuťnatany, které vznikají reakcí HgS např. s koncentrovanými roztoky sirníků alkalických kovů. Tyto sloučeniny jsou typicky dobře rozpustné a stálé pouze v nadbytku alkalického hydroxidu. Rtuťné soli jsou ve vodě většinou málo rozpustné, ev. málo disociované. Dobře se rozpouští a disociuje především dusičnan, dále chlorečnan a chloristan. Jejich roztoky reagují vlivem hydrolýzy kysele. Rtuťné sloučeniny mají poměrně silné redukční účinky a jejich sklon k tvorbě komplexů je malý. Akutní toxicita – inhalační 3, Toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice 2, Nebezpečný pro vodní prostředí - akutně 1, Nebezpečný pro vodní prostředí - chronicky 1

Kategorie nebezpečí

Akutní toxicita – inhalační 3 Toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice 2 Nebezpečný pro vodní prostředí - akutně 1 Nebezpečný pro vodní prostředí - chronicky 1

Standardní věty o nebezpečnosti

H331, H373, H400, H410, Doplňkové informace o nebezpečnosti: 2.1.2 Klasifikace látky dle směrnice 67/548/EHS nebo směsi dle směrnice 1999/45/ES H331, H373, H410 Doplňkové informace o nebezpečnosti: Pokyn/pokyny pro bezpečné zacházení: P261, P271, P273 P304+P340, P311, P314, P391 P403+P233, P405 P501

2.2. Prvky označení

Značení

Signální slovo

nebezpečí

2.3 Další nebezpečnost

Látka nesplňuje kritéria pro látky PBT nebo vPvB Možné další škodlivé fyzikálně-chemické efekty: nejsou informace Možné další škodlivé efekty pro prostředí: nejsou informace Další ostatní rizika: nejsou informace