LentiBrite RFP Control Lentiviral Biosensor

Oddíl 2 identifikace nebezpečnosti

2.1. Klasifikace látky nebo směsi

Podle směrnice (ES) č.

2.2. Prvky označení

Podle směrnice (ES) č.

2.3 Další nebezpečnost

Látka/směs neobsahuje složky považované buď za perzistentní, bioakumulativní a toxické (PBT), nebo za vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní (vPvB) v koncentraci 0,1 % či vyšší.

EKOLOGICKÉ INFORMACE

Látka/směs neobsahuje složky, o nichž se má za to, že mají vlastnosti vyvolávající narušení endokrinní činnosti podle REACH článek 57(f) nebo nařízení Komise (EU) s delegovanou pravomocí 2017/2100 nebo nařízení Komise (EU) 2018/605 při hladinách 0,1 % nebo vyšších.

TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ

Látka/směs neobsahuje složky, o nichž se má za to, že mají vlastnosti vyvolávající narušení endokrinní činnosti podle REACH článek 57(f) nebo nařízení Komise (EU) s delegovanou pravomocí 2017/2100 nebo nařízení Komise (EU) 2018/605 při hladinách 0,1 % nebo vyšších. Biologicky rizikové, Bioochrana stupeň 2,Lentiviry jsou podskupinou retrovirů se schopností integrace do hostitelských chromozomů a infekce nerozdělených buněk. Tyto viry mohou způsobit různá imunologická a neurologická onemocnění u svých přirozených hostitelů. Vektorový systém lentivirů může zahrnovat viry nehumánního/neprimátového původu. Novější generace vektorů byly navrženy tak, aby snižovaly možnost rekombinace, která by vedla k novému typu potenciálně infekčního viru. Typické lentivirové vektory jsou baleny za použití obalovacích proteinů. Obvykle se doporučuje, aby byla práce s nehumánními lentiviry, které jsou neschopné vyvolat infekci u člověka, prováděna za BSL-2. Práce s opičími a lidskými lentiviry se obvykle provádí za vyšší úrovně omezení kontaminace. генетично модифициран организъм